Šílenství - podpořené alkoholem

14. ledna 2020 v 20:43 | S. K. Holešová |  VĚNOVANÉ
I.

Sám Satan snad šeptá mé duši,
šeptá jak mi to sluší,
leč přemýšlím nad rýmy,
které by mohli být pravými,

ááá ty pekelná chásko z Jihu,
dojdu i já někdy klidu ?

či jak sám tušíš,
mou naději temnotou rušíš,

vždyť život jen samou bolest dává,
sakra Inko,
to se stává,

rozhlédni se kolem sebe,
jak za táhlé je noční nebe,
a těch smutků pár,
to je od Démonů dar,

nyní učíme se bolestí,
s kterou zbavíme se neřestí,
a až v Pekle se budeme smažit,
těchto zkušenostní si budeme vážit,

II.

Co napíšeme ještě?
Slzy jsou jen součástí deště,

úsměv vidíme jen málo kdy,
však propadneš jemu i ty,

s očima plných slz,
a bolavou duší,
zvládneme bolest ve dvou,

nemusíš smutnit sám,
vždyť já bolest dobře znám,
pomohu i vám,
oběma,

vám vy s tracené duše,
šeptá vítr suše,
já však tak hluše,
hluše,
ke svému dávnému učení,
ďábla a čarodějnic mučení,
však i mi učení,
máme myšlenkové rušení,

co mám dělat,
když rozum křičí:
POZOR!!!

má bohyně srdce věří,
ve vší,
i v pravdu tvou,
kterou tvá ústa řvou,

III.

Tu píši řádky pravého šílenství,
s temnotou v obětí a milenství,

tu zkusím nemyslet na ty žaly,
se mnou neprožiješ života zmary,

věř mé síle,
věř mé moci,
zavolej mě kdykoli ku pomoci!

Nevím proč píši tato slova,
a však klidně zopakuji ti je znova,
omlouvám se vám oběma,
je to touhle dobou.

Tato báseň je věnovaná Petrovi a ještě jednomu človíčku ale je tomu už docela dávno co jsem jí psala pro ty dva že už ani nevím proč a nač vznikla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama