NOČNÍ MŮRA 1 - Démon s pumý hlavou

8. prosince 2019 v 20:10 | S. K. Holešová |  Mé noční můri


Byl to jeden z letních dnů, kdy slunce svítilo a ptáčci prozpěvovali líbezné písně. Byla jsem u své prababičky Marie a pozvala jsem si i svou nejlepší kamarádku Andrejku. Byli nám tou dobou čtyři roky a naše nejoblíbenější hra byla honěná a schovávaná.

" Andrejko, chyť mě. Chyť mě. Tady, tady jsem." Vesele jsem pokřikovala a pobíhala okolo Andrejky. Obě jsme se smáli. Pak jsem ale zaškobrtla a upadla na zem. Propukla jsem v tichý pláč. Kdy my s očí padali slzy jako hráchy. Andrejka se ke mě sklonila a pofoukala mi bebíčko. " No tak Sabi neplakej." Chlácholila mě.
" Už vím mám nápad. Zahrajeme si na schovávanou co říkáš. Ty budeš pykat a já se schovám. "
A tak jsem vesele souhlasila. Milovala jsem schovku." Jedna….Dvě...pět…. osm….padesát… dvacet…"
Dobře tak jsem neuměla počítat ale nějaká ta čísla jsem říci uměla. Jakmile jsem vyslovila deset, začala jsem odříkávat. " Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát. Nebo nebudu hrát! UŽ JDU!!! "

A taky že jsem vyrazila, hledala jsem jí pod stolem, v předsíni obýváku…. Ale nikde nebyla a tak jsem vběhla do sklepa. Byl tam prach a zavařeniny ale jinak tam bylo teploučko a útulně. Koukala jsem se do každého stínu i skříně. A však když jsem otevřela zvláštně vypadající truhlu… Ozvalo se z ní zasténání. V tu ránu vběhla moje babička do sklepa a rychle přibouchla truhlu. Ale bylo pozdě. "Ach, Sabino co jsi to provedla." Lomila rukama babička.
"Poť honem musíme utéct než se to dostane až sem." Skoro to ani nedořekla když se ze zahrady ozval úděsný ryk malé Andrejky. Babička strnula a já se jí vytrhla. Běžela jsem celá uslzená a vyděšená za nářkem malé Andrejky.
Našla jsem jí ležet na dvorku. Bledou jako sněženka, nehybnou jako panenka.

" An-An-Andrejko," koktala jsem a zalykala se slzami. Když se neozvala ani se nezavrtěla začínala mě pohlcovat beznaděj. " And-And- Andrejkooooo." Zakřičela jsem. Ale malá Andrejka se ani nehnula.

Když už jsem se chystala propadnout úplnému zoufalství uslyšela jsem další výkřik. Roztřeseně jsem vstala a utíkala za utichajícím hlasem svojí prababičky.
Když jsem jí nalezla. Již nežila, jen vyděšeně valila oči kam si před sebe. Podívala jsem se před prababičku a tam se tyčil obří, svalnatý asi muž s pumý hlavou. Usmíval se. Cenil své zuby v nemilosrdném úsměvu a opíral se o vstupní dveře.



Cítila jsem se jako v pasti, věděla jsem že musím do domu abych varovala strejdu Tonu. Proto jsem se rozutekla k zadním dveřím domu. Slyšela jsem jak za mnou běží ale jakmile jsem přešla práh skoprněl. Jako by nemohl dovnitř. Vyplázla jsem na něj jazyk a běžela jsem do kuchyně, kde zrovna strejda Tona chodil po místnosti a připravoval svačinu.
Ihned jsem strejdovi řekla co se stalo, a on šel do předsíně že bude hlídat dveře. Já se schovala pod stůl a čekala jsem co se bude dít.
Chvíli se nedělo vůbec nic a pak se to stalo.

Někdo zaklepal na dveře. Trhlo to se mnou. Strejda vykoukl kukátkem ven. "Ničeho se neboj Sabíku, tohle je jen pošťák.Už na něj čekám od rána. Pojte prosím dále. " Jakmile to strejda dořekl. Vyletěli dveře s pantů, na zem dopadli třísky od dveří a mrtvé tělo pošťáka.
Pumý muž vešel do předsíně, jako by samotné pozvání strejdy prolomilo jakousi kletbu a pumí muž mohl vejít dovnitř. Chytil strejdu pod krkem. Nadzvedl si ho nad hlavu, otevřel pusu a cosi barevného a však průhledného nasával ze strejdy do sebe. Dívala jsem se na to jak strýček umírá a necítila jsem nic jiného nežli děs. Nikdy jsem se tolik nebála. A pak přišla další rána která předčila i hrůzu z předešlého okamžiku.
Pumý muž začínal hledat. "PŘED PIKOLOU ZA PIKOLOU, NIKDO NESMÍ STÁT NEBO NEBUDU HRÁT!" Chodil a díval se všude a pomalu se blížil ke stolu. Už, už jsem jeho nohy měla těsně před sebou. Zastavil se mi dech. Bála jsem se nadechnout, pohnout, dokonce jsem přestala i plakat. Pak k mé nekonečné úlevě Pumý muž se otočil a šel směrem do chodby. Tu však zavál čerství jarní vánek a pum muž se s plna hrdla nadechl…………
Nestihla jsem ani zakřičet když tu se objevil svým obličejem těsně u mého a jeho pum ústa se nepatrně zvlnila v zlí úsměv. " MÁM TĚ !"





OBRÁZEK NAKRESLILA : KÁJA

Pokud vás zajímá další její tvorba : zde je odkaz na instagram : dia_stone_
drawing_is_my_poison_
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mörk Sjål Mörk Sjål | Web | 12. prosince 2019 v 17:07 | Reagovat

Nádherně temné a můry se píší s tvrdým y :-) http://dark-forest-shadows.blog.cz/1911/kontrola-a-nabirani

2 S. K. Holešová S. K. Holešová | E-mail | Web | 21. prosince 2019 v 14:37 | Reagovat

[1]: děkuji hned to opravím 🙂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama