Čupakabra

7. prosince 2019 v 20:32 | S. K. Holešová |  STRAŠIDELNÉ BÁSNĚ
I.

Jde to lesem,
zvěř blázní děsem,

zelená kůže,
mrtvé oči,
vůně zatuchliny a čerstvé moči,


Jde to lesem,
šustí listy,
ono to nemá ani prsty,
na místo nich má velké drápy,
které zdědil od svého táty,

Jde to loveckým krokem,
takto chodívá každým rokem,

známá cesta,
dlouhá,
avšak stačí jí jen chvilka pouhá,

kapou sliny,
v duši však ani kousek viny,
došla ke stádu,
stádu ovcí,
proto se jim říká temný lovci,

tma již padla dávno,
a však nežli padne ráno,
zabije je !


II.

V horké krvi,
nehne brví,

narezlá chuť,
a puch krve,
stále do kola jako prve,

užívá si jídlo,
užívá si slasti,
ovce nenechá se již pásti,

Jakmile však noc zmizí,
den jim je jako by cizí,
a tak utíkají neznámo kam,
jen ovčák žije,
však zůstal tu sám,

Čupakabra s raním paprskem mizí,
s barvou očí nyní ryzí,
však cesta již zbarvená rudou,

je to důkaz,
že tu zůstanou,
že tu budou.

III.

Oni nezmizí,
nemají důvodu,
ani jedna neuzná dohodu,
vše jen v krvi a rvačce řeší,
a v smilstvu stále hřeší,
mi se z nich strachy svíjíme,
v smrtonosné křeči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama